Dubrovník

Dubrovník, Perla Jadranu, je úchvatné město na pobřeží moře u úpatí krásných vápencových hor na jihu Dalmácie. Patří mezi nejvýznamnější turistická centra Jaderského moře a Chorvatska. Dubrovník vždy prosperoval z námořního obchodu, již od dob antického Řecka, kdy město vzniklo jako přístavní kolonie, ale hlavně ve středověku, kdy se Dubrovník do historie zapsal jako Respublica Ragusa. Později začal být tento jediný východojadranský městský stát schopný konkurovat Benátkám.

Historie

Podle pověsti Dubrovník vznikl následovně: Na ostrůvku u pobřeží byla osada Laus, později zvaná jako Raus až nakonec Ragus. Tu obývali původní Románi, Řekové a Římané, převážně uprchlíci z vyvráceného Epidauru (dnes Cavtat) Avaré a Slované. Příchozí Slované na pobřeží založili sovu vlastní osadu – Dubravu. Postupem času se úžina mezi ostrůvkem a pevninou zasypala (dnes se v těchto místech nachází třída Stradun) a dvě osady se nakonec spojily a vytvořily městský stát ve formě aristokratické republiky. Podle výzkumů je pověst založena na silně pravdivém základě. S tím, že původní osada byla námořní zastávkou mezi Budvou a Korčulou a jako taková byla tedy řeckou námořnickou osadou.

Dubrovník byl po čas středověku nejprve pod ochranou či volným vazalstvím Byzantské říše, po čtvrté křížové výpravě pod nadvládou Benátské republiky až se nakonec stal přímým vazalem Uher. Po pádu Konstantinopole a vzestupu Osmanské říše se Dubrovník dobrovolně vydal pod nadvládu této supervelmoci. Už v té době platil za významné obchodní místo Jadranu a brzo nabyl svého vrcholu, když v 15. a 16. století otevřeně a přímo konkuroval Benátkám. V Dubrovníku byly v této době vystavěny ohromné hradby a v jeho obchodní flotile bylo mimo jiné až 180 velikých lodí.

Co je na Dubrovníku, kromě památek a atrakcí zajímavého, je způsob jeho vlády. Ačkoliv vláda byla čistě v rukou patricijů, byly zde snahy o nástroje, které jedné rodině zamezí uzurpování a hromadění moci a úřadů ve svých rukou. Kromě toho byla vláda republiky vskutku liberální, velmi rychle se klonila k principům humanismu a spravedlnosti. Na vlajce republiky bylo slovo „libertas" a mottem se stala věta „Non bene pro toto libertas venditur auro", v překladu „Není dobré prodat svobodu ani za všechno zlato“. Svobodnost lidí Dubrovník podporoval i omezováním obchodu s otroky již od roku 1416.

Důsledkem celkové středomořské krize a také kvůli zemětřesení v roce 1667 začal Dubrovník upadat. Konec slávy znamenal rok 1806, kdy bylo město obsazeno Napoleonem. Pár let nato bylo město anektováno Rakouskem a volnosti se dočkalo až roku 1918, kdy po Velké válce Rakousko padlo a z jeho držav povstaly nové státy, mezi nimi Československo a budoucí Jugoslávie. Během Jugoslávské občanské války na počátku devadesátých let utrpěl Dubrovník mnoho těžkých ztát jak na památkách, tak i na životech. Naštěstí po skončení bojů UNESCO iniciovalo rozsáhlou rekonstrukci.

Kulturní památky a turistické atrakce

Celý Dubrovník je jedna velká pěší zóna, takže turistům město opravdu přeje. Pokud byste však chtěli svatbu v Dubrovníku, se zvláštním povolením vjet můžete.

Panorama města je známé hlavně pro své mohutné hradby, kterými je obehnáno. Jsou široké na šest metrů a dosahují výšky až třiadvaceti metrů. Vypadají vskutku impozantně, jsou vyztuženy baštami a mají po obvodu téměř dva kilometry.

Za hradbami najdete malé kamenné domy, které se přímo tulí a mačkají na zeď hradeb. Středoevropan by čekal, že budou buďto prázdné, nebo že z nich budou muzea či obchůdky se suvenýry. Omyl, bydlí se v nich. Místní si už ale zvykli na všudypřítomné zvědavé turisty a tak bez zábran žijí a okolních cizích očí si nevšímají.

V Dubrovníku můžete navštívit i romantickou pevnost Minčeta. Poskytne vám krásný výhled na město. Přesně z ní poznáte, kam začátkem devadesátých let dopadaly dělostřelecké granáty, rakety a miny. Panorama města je totiž plné historických červenajících se střech, ovšem místy se vyloupne novostavba, která se tak, ne svojí vinou, stává připomínkou válečných útrap.

Dubrovník je jedním z nejkrásnějších měst Jadranu i celého středomoří. Je opravdovým magnetem na turisty, kteří jej ostatně živí.

Dvigrad

Dvigrad určitě není klasickou destinací, kterou vyhledávají stovky a tisíce turistů. Dvigrad není letoviskem, přístavem, není přeplněn luxusními či levnými hotely. Je opuštěný…

Dvigrad je historickou a malebnou vesnicí či městečkem, která vznikla kolem roku tisíc našeho letopočtu. Jeho pozůstatky jsou roztroušeny asi 10 km od Svetvinčenatu. Dvigrad je velmi vzácným pozůstatkem raně středověkého města na kopečku obehnaného hradbami. Rozkládá se na dvou pahorcích, kde stojí pobořené hrady semknuté vesnicí. Dvigrad je spíše místem pro výlet pěších či samostatně motorizovaných turistů, kteří si libují v romantice, poezii místa a romantických scenérií. A míst jako je Dvigrad je v Istrii hodně, stačí hledat.

Historie

Dvigrad je jakýmisi chorvatskými Pompejemi, jak jej vlastně nazývají sami místní.

Dvigrad, který můžete v análech hledat i pod názvy jako Dvograd a Dvagrad (dá se volně přeložit jako Dvouhrad), je ojedinělou archeologickou destinací nejen istrijského poloostrova, je významný pro celé Chorvatsko a severovýchodní pobřeží Jadranu. Městečko zbudovali ilyrští obyvatelé pro ochranu oblasti v podobě dvou hradů. Tyto dva hrady byly následně obehnány kamennými oválnými hradbami, v jejich obětí vzrostla vesnická aglomerace. Vesnička s přibližně 200 obyvateli se rozkládala hlavně v okolí románské baziliky svaté Sofie z 11. až 12. století. První pohromu zažil Dvigrad za války s Benátkami, kdy jej ve 14. století vypálili Janované. Dvigrad to ovšem na kolena nepoložilo, jelikož začal opět vzkvétat. Poslední rána přišla až v 17. století byla vypleněna křesťanskými uprchlíky, Uskoky. Zkáza Dvigradu byla dokončena malárií a od té doby je městečko opuštěno a tak zarostlé rozvaliny Dvigradu poskytují obydlí již jen duchům od roku 1631. Tehdy se tu zastavil čas a Dvigrad je pustý, ale přesto okouzlující a malebný.

Podle archeologicko historického průzkumu se zdá, že se město nejprve skládalo ze dvou tvrzí: Parentino a Moncastello. Dnes jsou spíše patrné trosky tvrze Parentina, je pak lehce ironické, že zrovna zde život skončil již na začátku středověku. Ovšem sousední Moncastello, později zvaný Duecastelli (tedy dnešní Dvigrad), se dále rozvíjel. Byl totiž důležitým strategickým bodem benátské Istrie a jako takový byl držen a obýván až do roku 1631. Obyvatelé, kteří přežili bouře a mor, se nakones stáhli do nižších pozic a založili městečko Kanfar.

Dvigrad a jak ho najít

Dvigrad se rozkládá na západní části istrijského poloostrova, v oblasti známé jako Limska draga. Najdete ho přibližně 3 km západně od Kanfaru, od nejbližšího a největšího města, Rovinje, to je asi 18 km na západ.

Procházka křivolakými uličkami Dvigradu snad nikoho nenechá chladným. Jeho místy zarostlé uličky lemované opuštěnými domky rozhodně stojí za to. Cestovatelé zde najdou už jen klid, ruiny hradeb a věží, pobořený kostel svaté Sofie a několik domků.

Díky troskám Dvigradu si návštěvník může udělat vcelku přesnou představu, jak vypadal typický vzhled středověkého města. Domky krčící se za hradbami, věže tyčící se přímo u vstupní brány. Naštěstí jsou ve městě stále zachovány zdi řady budov, snadno rozpoznáte směr ulic a průchody mezi domy. Kdybyste ale chtěli vidět kostelní kazatelnu ze 14. století z místního chrámu svaté Sofie, budete muset navštívit farní kostel v Kanfaru. Neopomeňte kostelíček u hřbitova, kde najdete řadu fresek místního malíře z 15. století.

Náhodné fotky z vašich cest

Dubrovník_6
Dubrovník_15
Dubrovník_23
Chorvatsko_27